Bezpečné prostředí doma

Každý budoucí rodič upravuje prostředí před příchodem děťátka, připravuje pokojíček a předběžně i přemýšlí, jak zabezpečit kuchyň i obyvák. 
Další úpravy probíhají průběžně s dítkem, jak doma objevuje své prostředí. Jaké úpravy se běžně dělají pro bezpečí dětí:

1. Dětský pokojíček 
   

   Dětská postýlka a další nábytek je minimalizován tak, aby tam dítko mělo co nejvíce herní plochy. Vše potřebné mají v dosahu, aby nebylo potřeba někam lézt a případně padat :)

   Osobně jsem měla syny zvyklé spát v dětském pokojíčku samostatně od 9 měsíců. U postylky měli vše potřebné, lahvičku s vodou na pití, pokud měli v noci žízeň, náhradní dudlík do věku 1 roku, své oblíbené hračky. Pokud neměli nepříjemný sen a neprobudili se s pláčem, vše si obstarali v bezpečí z postýlky. Až začali chodit, věděli, že postýlka se už nezavírá až do plné výše, ale jen napůl. Aby mohli bezpečně přelézt ochranou zábranu, to si natrénovali během jediného dne a přijít za námi, kdykoli měli potřebu.

2. Obývací pokoj
   

   Tento, před narozením dítěte pouze dospělácký pokoj, se velice rychle mění "v hlavní sídlo" dětské hry. Dítě je rádo v blízkosti rodičů, cítí se tak v bezpečí, a proto mu je potřeba přizpůsobit i tento pokoj.
   
   Nabízí se tato zabezpečení:

   + Dekorace a pro dítě nebezpečné předměny, někdy i květiny, umístnit z dosahu dítěte.
   + Ostré hrany nábytku opatřit ochranou krytkou.
   + Jídlo a nápoje při svém posezení dávat na vyšší nábytek nebo police.
   + Nábytek musí být pevně ukotven, aby nedošlo k jeho pádu na dítě.
   + Do zásuvek vložíme ochranné krytky.
   + Léky a čistící prostředky jsou umístněné v zajištěné skříňce mimo dosah dětí.
   + Odstranit z domácnosti případné jedovaté rostliny.
   + Zabezpečit bazén proti utonutí a být vždy na dohled při koupání dítěte ať v bazénu nebo ve vaně.
   + Nutností je i důkladná výchovná a poučení o péči domácích mazlíčků.
   + Při přebalování miminek a kojenců mít vše po ruce, aby nebylo potřeba se odvracet nebo odbíhat.
   
   
3. Kuchyň
   

   I tato místnost se stává další hernou pro vaše dítě, protože maminka nebo tatínek na rodičovské dovolené tam připravují svačinky a pití, vaří obědy a večeře tak děti chtějí a potřebují být v centru dění.
   
   Nejvhodnější je vyčlenit jim tam jejich hrací koutek, zásuvku s bezpečným kuchyňským vybavením pro možnost pomoci při vaření a hru na vaření. Malá kuchyňka pro holčičku nebo opravdové malé nádobí, hrky a vařečky. Děti velice rády spolupracují a tím se učí pro život, tak proč jim to bezpečně nedopřát. 

   S každým malým poraněním získávají děti své zkušenosti a opatrnost při hraní a tvůrčích činnostech. Předcházíme tak s nimi společně případnému velkému poranění i úrazům.

   Chlapcům je potřeba "dopřát" i možnost tvoření a zlepšování prostředí formou oprav nebo skládání věcí v domácnosti. V kuchyni tak mohou mít i oni svůj koutek, stolek a své vyčleněné nářadí, přizpůsobené věku dítěte. Nebo třeba i něco posbírané z lesa, kde si mohou sestavit loďku z kůry, pár hřebíčků či malé kladívko a dřívka. Stačí dát předem instrukce, zaučit je, to může udělat i tatínek den předem. Jde o herní i tvůrčí zábavu, kdy se maminka potřebuje věnovat domácím činnostem jako je vaření nebo úklid a dítě se učí v klidu a bezpečně samo zabavit i na delší čas.

   
   
4. Další místnosti v bytě nebo domě
   
   Jsou rovněž postupně přizpůsobené věku dítěte. Mezi nejčastější příčiny úrazů v domácím prostředí jsou úrazy z čistícími prostředky. Tady je bezpečnost na místě v tomto případě je jejich uskladně z dosahu dětí dle jejich věku. 
   

V neposlední řadě bych sem přidala jednu preventivní radu z rodinného prostředí, která je jednou z nejčastějších příčin úrazů dětí. A tou jsou vysoké nároky kladené na staršího surozence, aby hlídal mladšího. Děti nemohou nahradit mateřský instinkt rodiče, na to ještě nemají ani vyspělost ani předpoklady.

Ať k tomu rodiče vede cokoli, ukázalo se, že toto je stále ta nejhorší možnost nebezpečí, která zapříčiní nejvíce úrazů.
Starší sourozenec je stále dítě, bere vše z dětského hlediska, nevidí možná nebezpečí předem, je pro něj tedy náročné "hrát si plně na rodiče", když sám si ještě chce hrát a ohlídat mladšího. Může vše brát jako hru a zábavu ze svého pohledu a zkušenostím za malého prcka jeho možnosti a reakce téměř nedokáže odhadnout. Mladší sourozenec vše teprve objevovuje, často jinak, než to měl ten starší, často jej napodobuje a tak se starší předvádí v náročnějších výkonech. Nemluvě o tom, že staršímu sourozenci často dělá stejné “naschvály” jako by dělal rodičům, protože je to přeci "super hra". Třeba na honěnou k silnici, to se maminka vždycky bojí a rychle ho honí a chytá, tak tuhle hru bude sourozenec určitě taky hrát. 

Děti, když si hrají, přestanou vnímat okolí. Nemůžeme se za to na něj zlobit, je to přirozené. Přiom je tedy pro ně téměř nemožné ohlídat někoho dalšího a věnovat mu plnou pozornost až rodičovskou péči. To ruku na srdce, maminky, nezvládáme někdy ani my, když si na dětském hřišti dovolíme trochu se vypnout, více se zapovídáme s jinými rodiči nebo s kamarádkou maminkou :)

Dítěti zadáváme jen odpovědnost hlavně o sebe, zbytečně není dobré jej zatěžovat tímto náročnějším úkolem, myslete na to, prosím, rovněž v rámci prevence.